Ara ararauna

ARA ARARAUNA
(ara ararauna)

ŽIVOT V PŘÍRODĚ

• Ve volné přírodě se vyskytují v oblasti tropických pralesů Jižní Ameriky od východní Panamy přes jižní Brazílii, Bolívii, Paraguay až po Kolumbii.
• Hnízdí v dutinách nejvyšších, často již odumřelých stromů vysoko nad zemí.
• Před setměním se přesouvají na pečlivě vybraná stanoviště kde nocují.
• Žijí v párech nebo malých skupinkách, v pralesích, v zemědělské krajině, blízko vodních toků.
• Před setměním se přesouvají na pečlivě vybraná stanoviště kde nocují.

POTRAVA

• Krmná dávka by se měla skládat ze stejných položek jako u ostatních arů, z různých semen a bohaté nabídky ovoce a zeleniny.
• Z ovoce můžeme arovi nabídnout opravdu širokou škálu druhů.
•  Od snadno dostupných jablek, pomerančů, třešní a hrušek až po mango nebo papáju.
• Pokud je to nutné, přidáváme do krmiva směs minerálů a vitaminů.
• Ara si ráda smlsne na mandlích nebo pistáciích a různých druzích ořechů.
• Nedoporučuje se podávat arašídy, čokoládu nebo cokoliv co obsahuje kofein.
• Ruční dokrmování ary ararauny není zrovna jednoduché.
• Vyžaduje ve stravě totiž vysoký obsah tuků a proteinů. Do krmné kaše se proto často přimíchává malé množství arašídového másla nebo mletá slunečnice.
• Žádnému papouškovi nepodáváme avokádo- je pro něj silně jedovaté !!!
• Každodenní čistá voda je podmínkou.
• Do běžné denní stravy je dobré zahrnout také speciální granule pro papoušky, které obsahují veškeré potřebné složky, které by měl papoušek dostávat.

POPIS

• Ararauna má celou svrchní část těla a spodní krovky ocasní bledě modré se zelenavým leskem. Spodní část, boky, krk, líce a spodní krovky křídelní má oranžově žluté, čelo olivově zelené. Modrý ocas je na své spodní části zlatoolivový. Nahé líce jsou bělavé s několika řadami černozelených pírek, lemované dole hnědočerným pruhem se zeleným okrajem. Nohy mají šedou barvu.
• Délka dospělého ptáka je 80 až 95 cm, ocas 42 až 47 cm a váží od 900 do 1300 g čímž se řadí mezi největší papoušky.
• Pohlavní dimorfizmus není patrný.
• Samečkové tohoto druhu mají někdy silnější hlavu a zobák, ale rozdíly v zevnějšku mezi pohlavími nejsou vždy jednoznačné. Jistotu budeme mít až po endoskopickém vyšetření specializovným veterinářem.
• Samec však při podráždění intenzívně zrůžoví na holých lících, kdežto samice zrůžoví jen zřídka a velmi slabě.

POVAHA

• Ručně dokrmené mládě ary ararauny je velice přizpůsobivé a snadno si zvyká na nové lidi.
• Již od útlého věku jsou velmi hraví a mají potřebu neustále něco okusovat.
• V jeho kleci by proto měl být vždy dostatek hraček, kousků dřeva nebo čerstvých čistých větviček.
• Nikdy byste jej neměli nechávat doma mimo klec bez dozoru.
• Je výborným mazlíčkem, je velice inteligentní, snadno se naučí mluvit. Není však určen pro začínající chovatele.
• Důležité je, aby byl již od mládí zvyklý na lidskou společnost.
• Ačkoli jsou tito ptáci výbornými letci, často dávají přednost šplhání.
• Někteří arové jsou hluční, což může být nepříjemné pro okolní sousedy.
• Za letních měsíců má většina arů ráda denní sprchu z rozprašovače na pokojové rostliny. Voda v rozprašovači by měla být vlažná.
  Pokud aru chováme v bytě, musíme ho rosit denně.
• Arům se musíme opravdu věnovat. Pokud jsou zanedbávaní, začnou se u nich projevovat poruchy v chování, jako je škubání peří či přehnaný křik.
• Ary chováme ve voliéře (kleci) pohromadě pouze s ptáky stejného druhy, nikdy ne s menšími ptáky.

AMAZOŇAN MODROČELÝ
(Amazona aestiva)

ŽIVOT V PŘÍRODĚ

• Jeho domovem jsou rozsáhlé oblasti vnitrozemského pralesa od severovýchodní Brazílie na jih po Paraguay a severní Argentinu.
• Svým výskytem je vázán na lesní porosty.
• Nejčastěji se pohybují v párech nebo rodinných skupinkách ve vrcholcích stromů, kde hledají potravu.
• Nocují společně ve velkých skupinách a ráno se za strašného křiku rozlétají za potravou.
• Hnízdí v dutinách stromů, často vysoko nad zemí.

POTRAVA

• Amazoňana modročelého krmíme kvalitním krmivem pro papoušky a denně mu dáváme různé druhy čerstvého ovoce (kiwi, jablko, papáju, rozkrojený pomeranč) a zeleniny (například mrkev).
• Pravidelně mu dáváme směs vitaminů a minerálů speciálně určenou pro papoušky.
• Také dbáme na to, aby měl vždy dostatek gritu, dřevěného uhlí a písku na trávení.
• Papoušci se také rádi živí vařenou kukuřicí, medem a cedrovými oříšky.
• Jídelníček musí být pestrý a nesmí obsahovat příliš tuku. Papoušci si vybírají olejnatá semena (slunečnicové semínko, burské oříšky), ale ta ve velkém množství ohrožují jejich zdraví.
• Žádnému papouškovi nepodáváme avokádo- je pro něj silně jedovaté!!!
• V přírodě se živí plody stromů (pomeranče, mango), ořechy, plody keřů, jejich listím a pupeny, semeny palem, různými bobulemi a mladými výhonky různých dřevin.
• Každodenní čistá voda je podmínkou.
• Do běžné denní stravy je dobré zahrnout také speciální granule pro papoušky, které obsahují veškeré potřebné složky, které by měl papoušek dostávat.

POPIS

• Papoušci mají silný zobák, proto musíme mříže klece či pletivo voliéry přizpůsobit jeho síle.
• Jeho základní barva je zelená, pera jsou tmavě lemovaná, zvláště na krku a na zádech. Čelo a uzdička jsou modré, přední část temene žlutá s bílým nádechem. Zadní část temene, okolí oka, příuší, přední tváře a hrdlo mohou být také žluté. Rozsah žluté a modré barvy je značně variabilní, dva stejné ptáky byste obtížně hledali. Ohbí křídla je červené, loketní letky tvoří červené zrcátko, vnější letky jsou modře lemovány.
• Zobák je tmavošedý, nohy šedé, duhovka oka je u dospělého ptáka oranžová, mláďata mají duhovku tmavohnědou.

 
POVAHA

• Amazoňan modročelý rád šplhá. Kromě toho má potřebu neustále něco ohryzávat. K tomu účelu mu opatříme roztřepený provaz a pravidelně ho zásobujeme čerstvými vrbovými větvemi.
• Většina těchto papoušků se poměrně slušně naučí imitovat lidský hlas a jiné zvuky.
•  Kromě toho umějí tito ptáci být také velice hluční, takže se nehodí do domácnosti obklopené sousedy.
• Papoušci se rádi nechávají „sprchovat“, hlavně za teplého počasí. K tomu nám poslouží rozprašovač vody naplněný vlažnou vodou.
• Amazoňan chovaný od raného mládí jako jedinec se upne na svého ošetřovatele.
• Často si v okruhu rodiny najde svého oblíbence, kterému dovolí všechno.
• Amazoňan modročelý se dožívá vysokého věku, jako většina papoušků. Jejich délka života však samozřejmě závisí na výživě, kvalitě domova a na mnoha jiných faktorech.
• Za dobré péče se dožívá asi 50 let.

ARATINGA ZLATÝ ( SLUNEČNÍ )
(Aratinga solstitialis)

ŽIVOT V PŘÍRODĚ

• Jeho domovinou je Jižní Amerika.
• Území Guayany, severovýchodní Brazílie a jihovýchodní Venezuely.
• Především v oblastech s velkým množstvím palem.
• V době hnízdění žijí v párech a menších skupinách jinak se shlukují do hejn.
• Obývají především otevřené savany. Hnízdo si staví v dutinách stromů, především v kmenech palem.
• Ve volné přírodě ho spatříme jen zřídka, ovšem máme velkou pravděpodobnost, že ho uslyšíme, protože je to, stejně jako ostatní aratingy, velký řvoun.
• Dožívají se 25-30 let.

POTRAVA

• Ve volné přírodě se živí různými druhy ovoce, semeny, pupeny, květy, bobulemi.
• Základem krmení je směs pro střední a velké papoušky, pták by měl mít také k dispozici ovoce, grit nebo písek na trávení a sépiovou kost.
• Do běžné denní stravy je dobré zahrnout také speciální granule pro papoušky, které obsahují veškeré potřebné složky, které by měl papoušek dostávat.
• Mezi nejoblíbenější ovoce patří jablka, hrušky, třešně, hroznové víno, maliny, ostružiny, jahody, aj. Z cizokrajných můžeme do jídelníčku zařadit citrusy ( například pomeranče a mandarinky ), nebo banány.
• Zeleninu v jídelníčku arating zastupuje mrkev, hrášek, hlávkový salát, špenátové listy a další.
• Je možné zkrmovat i proso v klasech, šípky, trnky, jeřabiny apod.
• Velkou pochoutkou a zároveň zábavou jsou větve ovocných stromů s pupeny. Všeobecně i jako bidla jsou oblíbeny větve ovocných stromů, bezu, břízy, lípy a v neposlední ředě i větve jehličnanů.

POPIS

• Samec i samice jsou stejně zbarvené.
• Nejjistějším řešením je proto metoda DNA nebo endoskopie.
• Se svou velikostí okolo 30 cm se řadí mezi středně velké papoušky.
• Hmotnost aratingy sluneční je okolo 100 – 120g.
• Dožívají se 25-30 let.
• Po dovršení třetího roku života, se stávají pohlavně dospělými.
• Žluté čelo, strany hlavy, prsa, břicho, hřbet a kostřec s oranžovým nádechem. Spodní krovky ocasní jsou žlutozelené, malé krovky křídelní a krovky letek jsou žluté, některé zelené se žlutými špičkami. Krovky ruční, letky loketní a ruční jsou tmavomodré, zeleně lemované, ocas je olivově zelený. Oko je tmavohnědé, zobák světle šedý, nohy barvy šedé.

POVAHA

• Aratinga sluneční se může stát dokonalým domácím mazlíček, pro tyto účely je ideální ručně dokrmené mládě.
•  Naučí se i dobře mluvit. Podmínkou je ovšem každodenní 2-3 hodinová péče.
• Jejich zvukový projev je nadprůměrně hlasitý a mnohému chovateli až nepříjemný. Proto není aratinga zrovna vhodným papouškem do panelákového bytu.
• Také se velice rád koupe.
• Aratingu zlatého je nejlepší chovat v páru.
• K jiným ptákům, i k větším než oni sami, mohou být tito papoušci nepřátelští. Většinou však tyto problémy trvají jen v období hnízdění.

ARA HYACINTOVÝ
(Anodorhynchus hyacinthinus)

ŽIVOT V PŘÍRODĚ

• Dřívějším domovem hyacintů byla obrovská oblast severovýchodní, centrální a jihozápadní Brazílie, východní Bolívie a severovýchodní Paraguay.
• Dnes je rozšířena již pouze ve vnitrozemní části na Severu Brazílie, v nejvýchodnější Bolívii a někdy se tvrdí, že také na severovýchodní části Paraguaje.
• Oblast výskytu se tak příliš nezmenšila, ale počet arů hyacintových se výrazně snížil. Nedávné odhady počtu volně žijících jedinců se pohybují okolo 2500 až 5000 kusů.
• Jejich hlavními pronásledovateli se stali obchodníci na ilegálním trhu se zvířaty a lovci, kteří zabíjejí ary na maso a pro peří.
• Cena v zajetí chovaných ptáků, se pohybuje okolo 7000 – 10000 USD (150000-230000 Kč). Tak vysoko se vyšplhala především kvůli nelegálnímu obchodu v Brazílii, ke kterému docházelo ještě dlouho po tom, co byl vydán zákon na jejich ochranu.
• Hyacint se ve většině lokalitách, kde žije vyhýbá silně zalesněným oblastem. Většinou se vyskytuje v mírně lesnatých lokalitách se sezónně zavodňovanými travnatými oblastmi v Brazílii a Bolívii.
• Létají nejčastěji po párech nebo v malých skupinkách.
• V pozdních odpoledních hodinách se pravidelně shromažďují na stejných místech, která jsou pravděpodobně jejich „centry pro výměnu informací“ mezi jednotlivými ptáky.

POTRAVA

• Strava arů hyacintových ve volné přírodě se skládá z převážné části z ořechů určitých palem (Suagrus commosa a Attalea funifera). Méně pak jejich silnými nezralými skořápkami a palmovými listy. Dále se také živí některými ovocnými plody rostoucími v oblasti kde žijí.
• Jejich potrava se neliší od potravy ostatních arů. Snadno louskají i nejtvrdší ořechy para a je třeba jim dávat dostatek větví na okusování.
• Směs pro velké papoušky, semena, ovoce a zelenina, zelené krmivo, ořechy, vařená vejce.
• Z ovoce můžeme arovi nabídnout opravdu širokou škálu druhů. Od snadno dostupných jablek, pomerančů, třešní a hrušek až po mango nebo papáju.
•  Dále si ara rád smlsne na mandlích nebo pistáciích a různých druzích ořechů.
• Žádnému papouškovi nepodáváme avokádo- je pro něj silně jedovaté !!!
• Vždy musí mít k dispozici grit a písek na trávení.
• Každodenní čistá voda je podmínkou.
• Do běžné denní stravy je dobré zahrnout také speciální granule pro papoušky, které obsahují veškeré potřebné složky, které by měl papoušek dostávat.

POPIS

• Tento papoušek dosahuje délky až kolem jednoho metru.
• Typická váha dospělého jedince chovaného v zajetí se pohybuje kolem 1250 gramů.
• Opeření tohoto úžasného papouška je převážně tmavě kobaltově modré. Především na denním světle je dobře patrné, že má hlava světlejší odstín modré, která dokonce hraje duhovými barvami.
• Letky a ocasní pera mají vespod tmavě šedou barvu.
• Obrovský šedo-černý zobák je silně zakřiven a ostře zašpičatěn. Oproti ostatním arům, má ara hyacintový zobák bez známek zubovitých výstupků na okrajích.
•  Na obličeji má ara dvě holé oblasti.
• Výrazný zlatožlutý oční prstenec a pruh stejné barvy na spodní straně zobáku, které tvoří nádherný kontrast se zbarvením peří.
• Jejich průměrná délka života není zatím stanovena s naprostou jistotou, ale odhaduje se na 60 roků.
• Pohlavní dospělosti dosahují až v sedmém roce života.

POVAHA

• Jsou velmi společenskými ptáky.
• Přestože jsou oproti ostatním druhům arů méně aktivní, vyžadují v zajetí velmi prostornou klec.
• Je nutné aby se mohli dostatečně prolétnout, jinak by jejich svaly mohly zakrnět.
• Někteří chovatelé jim zastřihávají letky. Ptáci pak mohou plachtit, ale nemohou létat, proto není toto zastřihování příliš doporučováno.
• Pouze v době páření s nimi mohou nastat problémy, mohou se stát agresivními jak k ostatním ptákům, tak ke svému majiteli.
• Arové, kterým není věnována dostatečná péče, často trpí poruchami chování jako například vytrháváním peří, mohou sami sebe zraňovat a v neposlední řadě je možné, že začnou trpět depresemi, které často vyústí v jejich agresivitu.

AMAZOŇAN ORANŽOVOKŘÍDLÝ

(Amazona amazonica)

ŽIVOT V PŘÍRODĚ

• Kolumbie, Venezuela, Guayana, Peru, Brazílie, Trinidad
• Žije v párech nebo menších skupinkách, v lesích, na palmách, v otevřené krajině, na plantážích citrusových plodů.
• Hnízdí v dutinách stromů, často vysoko nad zemí.

POTRAVA

• Každodenní krmná dávka by měla být z větší části tvořena různými druhy ovoce a zeleniny.
• Chybět nesmí mrkev, obsahující vitamín A, který potřebují tito papoušci ve větším množství.
• Menší část krmiva tvoří směsi zrnin pro velké papoušky, kde je potřeba dát si pozor na tučná semena, především slunečnici , kukuřici a ořechy, protože většina amazoňanů je velice náchylná k tloustnutí.
• Z části to lze řešit máčením zrnin, čímž se obsah tuku snižuje.
• Chybět nesmí písek, či vápenný grit na dobré trávení.
• Čistá voda je samozřejmostí.
• Do běžné denní stravy je dobré zahrnout také speciální granule pro papoušky, které obsahují veškeré potřebné složky, které by měl papoušek dostávat.
• Žádnému papouškovi nepodáváme avokádo- je pro něj silně jedovaté!!!
• Velkou pochoutkou a zároveň zábavou jsou větve ovocných stromů s pupeny. Všeobecně i jako bidla jsou oblíbeny větve ovocných stromů, bezu, břízy, lípy a v neposlední ředě i větve jehličnanů.

POPIS

• Velikostí se tento papoušek řadí k menším druhům amazoňanů.
• Hlava je z celého těla zbarvena nejpestřeji.
• Horní část, kolem očí až k okraji zobáku, pokrývá modrá barva, která kontrastuje se žlutou kryjící spodní část hlavy.
• Zobák je silný, šedočerné barvy.
• Na hřbetě převládá tmavě zelená barva, která zesvětluje směrem k okraji křídel.
• Pojmenování dostal amazoňan oranžovokřídlý dle, na první pohled nenápadných, oranžových pírek, která lemují okraj křídla v jeho spodní části. Dobře patrná jsou za letu nebo při sprchování, kdy pták rozevírá křídla.
• Břicho a spodní část těla jsou porostlé světleji zeleným peřím.
• Ocas je poměrně krátký, zelenožluté až modré barvy.
• Samec i samice jsou zbarveny naprosto shodně a pohlaví určí spolehlivě pouze DNA nebo endoskopie.

POVAHA

• Amazoňan oranžovokřídlý patří k náročnějším druhům papoušků, a jeho chov vyžaduje odborné znalosti.
• Je to společenský papoušek, který není rád sám.
• Amazoňan oranžovokřídlý je pták velice aktivní, neustále něco prozkoumává a oštipuje.
• Za tímto účelem mu musí být nabízeny čerstvé větvičky stromů, alespoň obden.
• Papoušek se zabaví na dlouhé hodiny a navíc ze dřeva získá pro svůj metabolizmus některé důležité látky.
• Hlasově se amazoňani projevují brzy ráno, takřka s východem slunce, dále pak navečer. Křik je to hlasitý, pronikavý a v klidném prostředí slyšitelný i několik stovek metrů.
• V horkých dnech bez deště je nutné amazoňany sprchovat, což rozhodně přispěje ke kvalitě opeření i osvěžení.
• Po sprše vyhledají slunné místo, kde o své peří dále pečují.
• Měli byste mu poskytnout tak velkou klec, jak jen to prostory a rozpočet dovolí.
• Klec by mu měla přinejmenším dovolit naplno roztáhnout křídla.
• Při klecovém chovu musíme ptákovi nabídnout minimálně jednou za den prolet po místnosti.
• Amazoňan oranžovokřídlý má dobrou schopnost naučit se napodobovat zvuky nebo lidská slova.
• Ručně dokrmené mládě je vhodné pro lidi, kteří touží po ochočeném papouškovi.
• Zajisté si s ním užijete spousty legrace.

ARA ZELENOKŘÍDLÝ
(Ara chloroptera)

ŽIVOT V PŘÍRODĚ

• Ara zelenokřídlý ve volné přírodě žije nejčastěji ve skupinkách čítajících 6 – 12 jedinců.
• Často se zdržuje i ve společnosti dalších druhů arů jako je například ara ararauna nebo ara arakanga.
• Nejraději pobývají na vrcholcích stromů, kde se cítí bezpečně.
• Pokud se pohybují po zemi, chovají se obzvláště obezřetně.
• Vyskytuje se v oblasti Guineje, Panamy, Bolívie, Brazílie, Peru, Kolumbie, Ekvádoru, Paraguaje a Argentiny.
• Svá hnízda si ara zelenokřídlý v přírodě staví v nejvyšších částech stromů, nejčastěji palem. Vyhledává na nich především dutiny.
• Občas zahnízdí i na útesech.

POTRAVA

• Strava ary zelenokřídlého v přírodě se skládá především z ořechů, semen, bobulí, zeleně a zralého ovoce. Často pozřou i písek či hlínu pro neutralizaci kyselin z ovoce.
• Strava v zajetí by měla obsahovat, stejně jako ve volné přírodě, širokou škálu ovoce a zeleniny, zeleň, zrniny, ořechy, semena a některé minerální doplňky.
• Jeho jídelníček by měl být občas zpestřen také arašídovým máslem nebo jiným tučným dárkem s vysokým obsahem bílkovin.
• Krmivo dobře překontrolujte, zda není napadeno plísní nebo zda neobsahuje jiné závady.
• Ara zelenokřídlý je totiž poměrně dost náchylný na různé nemoci.
• Každodenní čistá voda je podmínkou.
• Do běžné denní stravy je dobré zahrnout také speciální granule pro papoušky, které obsahují veškeré potřebné složky, které by měl papoušek dostávat.
• Žádnému papouškovi nepodáváme avokádo- je pro něj silně jedovaté!!!
• Velkou pochoutkou a zároveň zábavou jsou větve ovocných stromů s pupeny. Všeobecně i jako bidla jsou oblíbeny větve ovocných stromů, bezu, břízy, lípy a v neposlední ředě i větve jehličnanů.
• Po celý rok by ve voliéře měl být grit nebo písek na trávení.

POPIS

• Ara zelenokřídlý se dorůstá délky od 65 do 93cm.
• Jeho rozpětí křídel dosahuje 100 až 125cm.
• Hmotnost dospělého jedince se pohybuje v rozmezí 1100 až 1400 gramů.
• Jeho peří má převážně červenou barvu, záda a zadeček jsou však modré. Holou částí na tváři prorůstá několik červených pírek.
•  Ara zelenokřídlý získal název podle zeleného zbarvení na horní části křídel, zbytek křídel je, stejně jako záda, modré barvy.
• Ocasní pera mají červené barvy s modrými okraji.
• Samci mohou mít na zadní straně hlavy zeleně olemovaná pírka.
• Zobák má ara zelenokřídlý tmavé rohovinové barvy a vyniká černými okraji. Dolní část zobáku a nohy jsou šedé.
• Díky jejich velmi dlouhé délce života (70 – 80 let) se může ara zelenokřídlý stát vaším celoživotním mazlíčkem.

POVAHA

• Po hyacintovém je ara zelenokřídlý druhým největším druhem z rodu arů.
• Přestože jsou oproti ostatním druhům arů méně aktivní, vyžadují v zajetí velmi prostornou klec.
• Měli byste mu poskytnout tak velkou klec, jak jen to prostory a rozpočet dovolí.
• Klec by mu měla přinejmenším dovolit naplno roztáhnout křídla.
• Je nutné aby se mohli dostatečně prolétnout, jinak by jejich svaly mohly zakrnět. Někteří chovatelé jim zastřihávají letky. Ptáci pak mohou plachtit, ale nemohou létat, proto není toto zastřihování příliš doporučováno.
• Ara zelenokřídlý je vášnivý okusovač. Je nutné mu poskytnou velké množství dřeva.
• Jakmile se začne nudit, pustí se do ničení své klece nebo čehokoliv dalšího, co mu přijde pod zobák.
• Snadno se naučí napodobovat různé zvuky, opakovat některá slova nebo dokonce celé věty.
• Miluje koupání, proto by měl mít vždy k dispozici čerstvou vodu.

MNÍŠEK ŠEDÝ
(Myiopsitta monachus)

ŽIVOT V PŘÍRODĚ

• Mníšci šedí žijí na jihovýchodě Jižní Ameriky, Bolívii, jižní Brazílii a Argentině.
• Tento papoušek obývá ve své domovině velmi teplé oblasti, které jsou v Paraguay a Brazílii vlhké, naopak ve střední Argentině dosahují teploty až 40 °C a často i více než šest měsíců neprší.
• V přírodě žijí v koloniích, ve kterých si staví velké hnízdiště.
• Zatímco převážná část papoušků hnízdí v dutinách stromů, mníšek si staví hnízdo sám z větviček, ale i to dělá zvláštním způsobem.
• Mníšek je velmi pilný, má-li dostatek materiálu, zhotoví krásné kulaté hnízdo, včetně dlouhé chodbičky, hnízdo neustále zdokonaluje. Nemá-li více materiálu, část hnízda rozebere a znovu postaví.

POTRAVA

• Krmení mníšků musíte věnovat dostatečnou péči.
• Snadno se totiž mohou stát závislými pouze na semenech, což může později v životě způsobit jejich nadváhu.
• Základem je směs zrnin – proso, oves, lesknice, kardi, semenec, slunečnice.
• Tuto směs podáváme samozřejmě i naklíčenou.
• Kukuřici můžeme dávat i povařenou. Všechny obiloviny podáváme i v mléčné zralosti.
• V době hnízdění dáváme vaječnou směs, domácí i kupovanou, piškoty a tvrdé rohlíky.
• Samozřejmostí je také zelené krmivo, hlavně ptačinec žabinec a smetanka lékařská.
• Z ovoce a zeleniny mají nejraději jablka a mrkev.
• Chybět nesmí dostatek větví na okus, mniši svůj zobák používají velmi rádi a musí k tomu dostat příležitost.
• Každodenní čistá voda je podmínkou.
• Do běžné denní stravy je dobré zahrnout také speciální granule pro papoušky, které obsahují veškeré potřebné složky, které by měl papoušek dostávat.
• Žádnému papouškovi nepodáváme avokádo- je pro něj silně jedovaté!!!
• Velkou pochoutkou a zároveň zábavou jsou větve ovocných stromů s pupeny. Všeobecně i jako bidla jsou oblíbeny větve ovocných stromů, bezu, břízy, lípy a v neposlední ředě i větve jehličnanů.
• Po celý rok by ve voliéře měl být grit nebo písek na trávení.

POPIS

• Mníšek šedý dosahuje délky kolem 27,5 cm včetně dlouhého zužujícího se ocasu.
• Jsou převážně zelení se šedým čelem.
• Světlejší odstín šedé barvy pokračuje i pod očima na tvářích, vroubkovaná šeď pokračuje i na hrudníku a na bříšku.
• Někteří lidé si kvůli jeho dlouhému ocasu mylně myslí, že patří mezi aratingy.

POVAHA

• Málokdo ví, že mníšek šedý se dá snadno ochočit a naučí se pár slov opakovat. Velký řečník to není, ale je velmi zvědavý a dobrý kamarád. Tyto vlastnosti jsou však velmi individuální.
• Měli byste mu poskytnout tak velkou klec, jak jen to prostory a rozpočet dovolí.
• Klec by mu měla přinejmenším dovolit naplno roztáhnout křídla.
• Při klecovém chovu musíme ptákovi nabídnout minimálně jednou za den prolet po místnosti.
• Téměř každý chovatel ví, že tento papoušek je velmi hlučný a bojí se jej proto chovat hlavně kvůli sousedům.
• Také se říká, že je výborný hlídač.
• Jeho pronikavý křik dává jasně najevo, že někdo cizí se přiblížil k voliéře.
• Většina mníšku šedých má ráda, když si s nimi hrajete.
• Jsou velice teritoriální a co mají v kleci, považují za své. Pokud jim například odstraníte z klece nějakou jejich hračku, můžete se setkat s opravdu nepříjemným „mniším nadáváním“.
• Mají velice rádi různé hračky.
• Pokud tedy chcete Vašemu mníškovi zpříjemnit pobyt v jeho klícce, měli byste mu dostatek hraček připravit a v pravidelných intervalech mu je v kleci měnit.
• Mníšci umějí být roztomilí věrní ptáci, ale pokud nejsou dostatečně trénováni a není jim věnován dostatek pozornosti, umějí se chovat i jako malí „teroristi“.
• Jako většina papoušku se i mníškové šedí rádi koupou ve svých nádobách na vodu.
• Je proto lepší poskytnout jim větší a hlavně těžší kovové či keramické misky, které jsou pro koupání vhodné.
• Samozřejmě v nich musíte vodu udržovat stále čerstvou nebo je musíte ihned po koupání vyndat z klece a vyměnit za menší, ze kterých budou mníšci jen pít.

ARA VOJENSKÝ
(Ara ambigua)

ŽIVOT V PŘÍRODĚ

• Rozeznáváme dvě rasy : Ara ambigua ambigua, který je rozšířen v Nicaragui, Kostarice, Panamě a západní Kolumbii, a Ara ambigua guayaquilensis, ten žije v západním Ecuadoru a v jihovýchodní Kolumbii.
• Obývá semiaridní (polosuché) a tropické lesy poblíž bystřin, vyhýbá se tropickým pralesům v jihovýchodních státech.
• Během jara a léta se nachází v nadmořských výškách až 2500 metrů v borových a dubových lesích, v zimě sestupuje do velkých údolí a roklí Sierra Tarahumara, kaňon del Cobre a Caňada de Urique, které jsou víc než 2000 metrů hluboké.
• Od prosince do února, kdy jsou na vrcholcích sněhové bouře, vyhledává tropické teploty těchto údolí.
• Objevuje se i na pobřeží. Většinou ve velkých hejnech navštěvují solné díry v úbočích některých roklí a hledají minerály, kterými si doplňují svůj jídelníček.
• Počty arů v přírodě se rapidně snižují v důsledku rozvinutého farmaření, intenzivního zemědělství a obchodování s ptačími pery a živými ptáky.

POTRAVA

• Směs pro velké papoušky, semena, ovoce a zelenina, zelené krmivo, ořechy,sušené plody,granule.
• Ořechy: pekanové ořechy,burské ořechy,vlašské ořechy,kešu ořechy,para ořechy,lískové ořechy,cedr-malý-velký,mandle,pistácie…
• Sušené plody: sušené rozinky,chilli papričky,banánové chipsy,sušený ananas,sušené meruňky,sušená papaya,sušené fíky,sušené kiwi,sušené jahody…
• Ovoce: jablko,banán,pomeranč,broskev,meruňka,mango,hroznové víno,jahody,kiwi…
• Žádnému papouškovi nepodáváme avokádo- je pro něj silně jedovaté!!!
• Zelenina: mrkev,paprika,rajče,kukuřice,okurka,červená řepa,květák,brokolice,ředkvičky…
• Každodenní čistá voda je podmínkou.
• Do běžné denní stravy je dobré zahrnout také speciální granule pro papoušky, které obsahují veškeré potřebné složky, které by měl papoušek dostávat.
• Po celý rok by ve voliéře měl být grit nebo písek na trávení.
• Velkou pochoutkou a zároveň zábavou jsou větve ovocných stromů s pupeny.
• Všeobecně i jako bidla jsou oblíbeny větve ovocných stromů, bezu, břízy, lípy a v neposlední ředě i větve jehličnanů.
• Vzhledem k velikosti a síle zobáků těchto ptáků by se nemělo opomíjet často měnit bidla, která slouží k okusu a obrušování zobáků. Při nedostatku bidel může dojít k přerůstání jak zobáků, tak i drápů.

POPIS

• Čelo má šarlatově červené, kostřec a vrchní krovky ocasní modré.
• Velké krovky křídelní a spodní krovky ocasní jsou rovněž modré, ocas červenohnědý s modrými konci per.
• Nahé bělavé líce mají několik řad černých pírek, zobák je černý.
• Délka dospělého ptáka je 80 až 85 cm, křídlo měří 40 až 45 cm a ocas 50 až 60 cm.
• Pohlaví u nich opět není na pohled k rozeznání, i když někteří odborníci uvádějí, že samička je menší.

POVAHA

• Všichni arové potřebují za teplého letního počasí občasnou koupel a pokud ji nemají, trpí jejich opeření.
• Proto ptáka často kropíme odraženou vodou.
• Stříkačka musí vodu jemně rozprašovat a jakmile ji pták uvidí v rukou chovatele, začne se čepýřit, natřásat a roztahovat křídla.
• Zatímco ostatní arové se naučí sotva pár slov, ara vojenský podle Markowského má dobrou schopnost imitovat lidský hlas.
• Jako první v Čechách rozmnožila ary vojenské zlínská zoo.
• Měli byste mu poskytnout tak velkou klec, jak jen to prostory a rozpočet dovolí.
• Klec by mu měla přinejmenším dovolit naplno roztáhnout křídla.
• Při klecovém chovu musíme ptákovi nabídnout minimálně jednou za den prolet po místnosti.
• Pro ochočení je ideální si obstarat ručně dokrmené mládě.

TUKAN OBROVSKÝ
(Ramphastos toco)

ŽIVOT V PŘÍRODĚ

• Žije od severního Mexika až po severní Argentinu. Vyskytuje se v lesích od nížin až po horské oblasti.
• Tukani žijí v párech či v malých skupinkách, v nichž se všichni členové starají o mláďata jednoho dominantního páru.
• Tukanovití hnízdí v dutinách stromů nebo v opuštěných datlích hnízdech. Některé druhy pokrývají zem listím, jiní si podestýlají zem v hnízdě vrstvou vyvržených ovocných slupek.
• Tukani spí v dutinách stromů a při spánku zaujímají neobvyklou polohu. Ocas překlápějí na hřbet a hlavu stáčejí na lopatky, takže tělo získává „skladnou“ formu.
• Nepatří mezi dobré letce. Ze stromu na strom se nejčastěji přesunuje pomocí poskoků.
• Ve své domovině je místním obyvatelstvem uctíván a spojován se zlými duchy.

POTRAVA

• Tukani žerou nejrůznější druhy ovoce, na stromech žijící hmyz a někdy i větší kořist – ptáčata, vejce, ještěrky.
• Tukan uchopí svoji kořist, hodí hlavou dozadu a pomocí dlouhého, úzkého a u kořene opeřeného zobáku ji hodí do hltanu.
• Tukani spotřebují velké množství potravy a vyprodukují mnoho trusu.
• Tukani málo pijí, poněvadž většinu vody získávají z ovoce.
• Hlavní složka krmiva je ovoce, jako banány, jablka, hrušky, kiwi, hroznové víno, papáju, mandarinky, jahody, třešně, maliny, borůvky, broskve, meruňky, meloun, švestky…
• Tukani jsou dosti citliví na předávkování železem, které se ukládá v játrech tak dlouho, až dosáhne jeho hladina toxické hodnoty.
• Toto onemocnění je nazýváno Hemochromatóza.
• Z tohoto důvodu nekrmíme citrony, ananasem, rajčaty nebo rozinkami. Tímto onemocněním netrpí jen tukani, ale většina měkozobých ptáků.

POPIS

• Zobák tukanovitých je vyplněn plástovitou hmotou kosterní tkáně, proto je velmi lehký, a přesto velice silný.
• Jakou má ale funkci, není přesně jasné.
• Možná slouží v období rozmnožování k signalizaci a přilákání pozornosti protějšku pohlaví, možná na obranu před predátory. Existuje také domněnka, že slouží k získání potravy, ke které by se jinak tukanovití nedostaly.
• Přitom ale musíme uvážit, že existuje celá řada ptáků, která se k potravě dostane, aniž by takový zobák měla.
• Je také možné, že tukanovití svým hrozivým zobákem chrání své mláďata v hnízdě.
• Tukani jsou ptáci střední velikosti (30-61 cm), s ohromným, zářivě velkým zobákem.
• Je skoro z poloviny tak dlouhý, jako celé tělo.
• Pestré zbarvení je variabilní nejen jako rozlišovací znak mezi druhy, ale také i uvnitř druhu.
•  Zbarvení peří tukanovitých je nejčastěji tmavé, často černé s kontrastně zbarvenými skvrnami na hlavě a na šíji, což podtrhuje zbarvení zobáku.
• Jejich křídla jsou krátká a tupá a ptáci je používají k letu jen zřídka.
• Mají krátké a silné nohy a drápy, kterými se pevně přidržují větví, přičemž jsou dva prsty otočeny dozadu a dva dopředu.
• U většiny druhů se samec a samice od sebe neliší.
• Délka života je asi 15 let.
• Tukan dokáže přeskočit z jednoho bidla a na druhé na vzdálenost více jak 1 m, aniž by si pomáhal křídly.
• Hlasově se projevuje velice málo.
•  Tukani jsou velice inteligentní a dají se velmi dobře ochočit.

PAPOUŠEK PATAGONSKÝ
(Cyanoliseus patagonus)

ŽIVOT V PŘÍRODĚ

• První dovoz do Evropy se uskutečnil již v roce 1868 do zoo v Londýně.
• První odchov v zajetí se podařil v roce 1957 v holandském ptačím parku Avifauna.
• Jeho domovinou je Uruguay, Argentina,Chile a Severní Patagonie.
• Obývá pusté kraje, ale občas se objeví v blízkosti lidských sídlišť.
• V Chile se vyskytují hlavně ve střední části území, dále pak v severní a střední Argentině.
• Obývají otevřenou krajinu, především v povodí řek.
• Nehnízdí v dutinách stromů jako většina ostatních druhů papoušků, ale ve štěrbinách skal nebo v norách až 1 m hlubokých, které si sám vyhrabal v jílovité půdě.
• Dostat se k jejich hnízdu je velmi obtížné. Domorodci, kteří chtějí vybírat jejich mláďata, se spouštějí uvázání na laně od shora skály.
• V dřívějších dobách stav patagonců v přirodě velice rychle klesal, důvodem bylo vybírání mláďat z hnízd. Jejich maso považovali lidé za delikatesu.
• Roku 1967 byla na tyto ptáky vydána zákonem ochrana, která platí dodnes.
• Papoušek patagonský je společenský pták, v přírodě žije v hejnech. Dokonce i jednotlivé páry hnízdí poměrně blízko u sebe.

POTRAVA

• V přírodě se živí různými semeny, mladými pupeny, zelenými lístky, bobulemi, plody, obilím.
• V zajetí mu musíme poskytnout různorodé krmivo s dostatkem zeleniny, ovoce a dalšími doplňky jako jsou např. piškoty a ořechy.
• V oblibě mají především pomeranč, vinnou révu, mrkev, špenát, jablko a hrušku.¨
• Chybět nesmí ani zelené krmivo, jako pampeliška, ptačinec atd.
• V době odchovu mláďat poskytneme navíc vaječnou míchanici.
• Pravidelně musíme tyto papoušky zásobovat čerstvými větvemi vrby nebo ovocných stromů.
• Optimální složení krmné dávky vypadá asi takto: 30% semenec, 20% žluté proso, 15% červené proso, 15% bílé proso, 10% loupaný oves, 10% slunečnice.
• Každodenní čistá voda je podmínkou.
• Do běžné denní stravy je dobré zahrnout také speciální granule pro papoušky, které obsahují veškeré potřebné složky, které by měl papoušek dostávat.
• Žádnému papouškovi nepodáváme avokádo- je pro něj silně jedovaté!!!
• Po celý rok by ve voliéře měl být grit nebo písek na trávení.

POPIS

• Hlava, krk a horní hřbet jsou olivově hnědé se zelenými nádechy.
• Zatímco zadní partie těla a svrchní část ocasu jsou více nažloutlé s nádechy olivovými.
• Stehna a spodek břicha jsou oranžovo-červené barvy.
• Hrdlo a hruď mají zbarveny do šeda.
• Okolí očí je holé bez peří a bílé. Zobák je šedý a končetiny růžové.
• Mladí ptáci mají okolí očí šedé a zobák zbarvený spíše dohněda.
• Dle výskytu, jsou u papouška patagonského známé tyto 3 subspécie:
• papoušek patagonský jižní (Cyanoliseus patagonus patagonus)
• papoušek patagonský severní (Cyanoliseus patagonus andinus)
• papoušek patagonský chilský (Cyanoliseus patagonus bloxami)

POVAHA

• K opakování lidských slov nejsou patagonští papoušci příliš nadaní, snad pouze pár slovíček nebo spíše zvuků se naučí imitovat.
• Pro ochočení je ideální si obstarat ručně dokrmené mládě.
• Jejich vysoce tolerantní chování z nich dělá dobré domácí společníky, ovšem hlasový projev je pro lidské ucho nepříjemný.
• Měli byste mu poskytnout tak velkou klec, jak jen to prostory a rozpočet dovolí.
• Klec by mu měla přinejmenším dovolit naplno roztáhnout křídla.

AMAZOŇAN POMOUČENÝ
(Amazona farinosa)

ŽIVOT V PŘÍRODĚ

• Vyskytuje se v tropické střední a jižní Americe na okrajích vlhkého pralesa a v zemědělské krajině.
• Najdeme je od Mexika přes střední Ameriku a téměř celou severní část jižní Ameriky od SZ Venezuely po Guyanu, na jih přes Kolumbii, Ekvádor a Peru po severní Bolívii a střední Brazílii.
• Vyskytují se od nížin do pahorkatin 300 m n. m. a výšin okolo 1000 m n. m. v kopcovitém lesním terénu, v deštných a mangrových lesích.
• Nocují obvykle na stejných místech a ráno se rozletují za potravou.
• Dožívá se 50-60 let, ale i více v závislosti na vhodných podmínkách.
• Jednotlivé monogamní páry se v přírodě tvoří až po dosažení pohlavní dospělosti. Tok začíná obvykle brzy na jaře. Samice snáší vejce do dutiny stromu. Během inkubace samec shání krmivo pro sebe i svoji sedící družku, následně i pro samotná mláďata.
• Mimo dobu hnízdění se sdružují do hejn a potulují se krajinou.

POTRAVA

• Ve volné přírodě se živí ovocem, semeny, bobulemi, oříšky, květy, listy a pupeny.
• Amazoňana Pomoučeného krmíme kvalitním krmivem pro papoušky a denně mu dáváme různé druhy čerstvého ovoce (kiwi, jablko, papáju, rozkrojený pomeranč) a zeleniny (například mrkev).
• Pravidelně mu dáváme směs vitaminů a minerálů speciálně určenou pro papoušky.
• Také dbáme na to, aby měl vždy dostatek gritu, dřevěného uhlí a písku na trávení.
• Papoušci se také rádi živí vařenou kukuřicí, medem a cedrovými oříšky.
• Jídelníček musí být pestrý a nesmí obsahovat příliš tuku. Papoušci si vybírají olejnatá semena (slunečnicové semínko, burské oříšky), ale ta ve velkém množství ohrožují jejich zdraví.
• Žádnému papouškovi nepodáváme avokádo- je pro něj silně jedovaté!!!
• Každodenní čistá voda je podmínkou.
• Do běžné denní stravy je dobré zahrnout také speciální granule pro papoušky, které obsahují veškeré potřebné složky, které by měl papoušek dostávat.

POPIS

• Amazoňan pomoučený není příliš pestře vybarvený jako jiné druhy amazoňanů.
• Vděčí za svůj název zbarvení hřbetu, který se zdá jako by byl jemně šedě poprášený.
• Má výraznou holou bílou kůži kolem očí, pera na šíji a dolní polovině těla jsou zalita šedou barvou.
• Zbarvení hlavy má různou intenzitu: někteří jedinci mají na temeni velkou žlutou skvrnu, většina z nich má na zadní straně šíje nezřetelnou šedou či purpurovou skvrnu.
• Pera šíje mají černé okraje.
• Karpální konec křídla a zrcátko jsou červené.
• Ocas má na špici široký žlutozelený pruh.
• Je označován za obra svého rodu, což rozhodně souhlasí.
• Měří 38-41 cm a váží okolo 600 g, přičemž váha samce je o 10 % vyšší než váha samice.
• Mladé lze od rodičů odlišit podle barvy očí a zobáku.
• Dospělí mají oči oranžově hnědé, mladí tmavohnědé, mladí mají zobák částečně černý, dospělí ptáci rohově zbarvený.

POVAHA

• Amazoňané pomoučení jsou společenští a mohou tvořit velká hejna.
• Oproti jiným papouškům, jsou známí svými vzájemnými hrami, podobně jako arové.
• Přes den jsou spíše klidní .
• Jeho hlasový projev je příliš hlučný, dalo by se říci až nepříjemný.
• Je to ale přitažlivý pták, který se snadno ochočí, naučí se mluvit a napodobovat různé zvuky a to i tehdy, kdy se jedná o starší jedince.
• Poddruhy:
  Amazona farinosa virenticeps – amazoňan pomoučený kostarický
  Amazona farinosa guatemalae – amazoňan pomoučený karibský