Papoušci Afriky a Asie

PAPOUŠEK ŽAKO 

(Psittacus erithacus)

ŽIVOT V PŘÍRODĚ

• Papoušek obývá lesní oblasti, husté pralesy a mangrové lesy podél pobřeží a břehů řek.
• Kongo, Libérie, Uganda, Tanzánii
• Mimo dobu hnízdění se shlukují do velkých hejn a společně nocují na vysokých stromech.
• Ve volné přírodě žakové hnízdí v dutých větvích a ve vyhnilých kmenech stromů.
• Hnízda si budují ve stromech, které rostou blízko sebe. Tím si udržují kontakt s hejnem.
• V ranních hodinách ještě za šera odlétají do vnitrozemí na kukuřičné plantáže, kde způsobují značné škody.
• Jeho největším nepřítelem je člověk. Domorodci vybírají mláďata z hnízd, ochočují je a prodávají obchodníkům.

POTRAVA

• Jako základ stravy obvykle stačí kvalitní kompletní krmivo pro Papoušky, eventuálně doplňované směsí minerálů a vitaminů. Jídelníček bychom měli doplňovat ovocem a zeleninou. Papoušek šedý také rád oklovává kukuřičné klasy. Vedle toho ho také pravidelně zásobíme čerstvými vrbovými větvičkami nebo větvičkami z ovocných stromů na klování.
• Vždy musí mít k dispozici grit a písek na trávení.
• Žádnému papouškovi nepodáváme avokádo- je pro něj silně jedovaté !!!
• Každodenní čistá voda je podmínkou.
• Do běžné denní stravy je dobré zahrnout také speciální granule pro papoušky, které obsahují veškeré potřebné složky, které by měl papoušek dostávat. Naklíčené zrniny a ovoce přímo zbožňují.
• Ve volné přírodě se živí lesními plody,pupeny stromů, oříšky. Často navštěvují oblasti,kde roste palma olejová.Vyhrabávají podzemnici olejnou-burské oříšky.

POPIS

• Rozdíl mezi oběma pohlavími v zevnějšku není rozpoznatelný. Endoskopické vyšetření specializovaným veterinářem je jedinou jistotou.
• Je střední, spíše větší, zavalitější postavy s velmi krátkým, čtvercovým ocasem, neopeřeným širokým ozobím a zobák nemá zřetelný vrub. Neopeřená lícní oblast včetně uzdičky a stran hlavy je pokryta voskově bílou kůží; pohlavní dimorfismus není výrazný.
• Samičky mívají světlejší peří.
• Oční duhovku mají tmavou , v šesti měsících světle šedou, ve dvanácti měsících bílou a v dospělosti je barva žlutá.
• Žako je velký přibližně 30 – 40 cm a váží v průměru 400 – 600 g.
• Nohy mají přizpůsobeny k životu na stromech,proto jejich chůze po rovině vypadá komicky.
• Prsty používá jako ruku.Dokáží si přidržet potravu,podat a obrátit různé věci.
• Papoušek šedý se může dožít vysokého věku, hodně však záleží na celkové kondici, potravě, prostředí atd.
•  Tento papoušek se dožívá až sedmdesáti let.
• Žakové dospívají v pátém roce života.

POVAHA

• Mladý pták je pro ochočení vhodnější než starší papoušek, jenž zůstává delší dobu plachý a nedůvěřivý.
• Žakové z odchytu nejsou pro chov v domácnosti vhodní; nikdy nezkrotnou a od lidí si budou neustále udržovat odstup.
• Je považován za nejnadanějšího ptáka.
• Zvlášť nadaní ptáci znají 60, ale i 100 až 200 slov.
• Papoušek šedý je rozhodně nejlepším imitátorem. Naučí se napodobovat nejen spoustu slov i celé věty, ale také zpívat části melodií. Kromě toho je schopen naučit se imitovat také jiné zvuky od mňoukání kočky po vrzání podlahy.
• Hlas tohoto papouška je směsí vřískání a pisklavých tónů; při vyrušení vydává drsné a nepříjemní skřeky. Mladý papoušek žako vydává někdy nepříjemné vřeštivé zvuky.
• Papoušek šedý se chová společensky k jedincům stejného druhu, ale vůči menším, slabším ptákům se umí chovat velice nepříjemně.
• Také nepatří do smíšené voliéry, ale chováme ho spíše v páru.
• Pokud je pták vychováván člověkem a je už od mládí zvyklý na lidskou společnost, dá se výborně ochočit.
• Nikdy se nesmí nudit – hračky rozhodně nejsou vyhozené peníze.
• Papoušky chované v domácnostech denně rosíme vlažnou vodou.
• Typické pro žaka je, že si vybere jednoho člena rodiny, kterému dává najevo svou náklonnost. Tento „vyvolený“ nemusí být přímo jeho ošetřovatel.
• Papoušek žako těžko snáší změnu prostředí, zpočátku je plachý, nedůvěřivý a neustále ostražitý.
• Někdy i dva až tři dny nepřijímá potravu, jelikož se mu změnilo okolí i režim dne.
• Měl by být chován ve větší kleci, malé kulaté klece pro něj nejsou vhodné.
• Žakové umějí výborně létat, dokáží se ze země vznést přímo ke stropu.

PAPOUŠEK SENEGALSKÝ
(Poicephalus senegalus)

HISTORIE

• První zmínka o papoušcích senegalských pochází již z roku 1507 od Alvise da Cada Mosto.
• Tento Ital v letech 1455-56 navštívil Senegal v zápiscích z cesty kromě alexandrů malých popisuje rovněž „zeleného papouška se žlutým břichem a šedou hlavou“.

ŽIVOT V PŘÍRODĚ

• Papoušek senegalský obývá savany i zalesněné oblasti západní Afriky.
• Senegal, Guinea, Mali, Pobřeží slonoviny, Gambie, Nigerie, Kamerun, Čad.
• Papoušci senegalští žijí v přírodě trvale v párech či menších skupinkách 10-15 jedinců.
• Zdržují se téměř výhradně v korunách stromů, odkud na sebe po celý den upozorňují drsným voláním. Všichni autoři se shodují, že potichu jsou jen v době poledního žáru. Objevit je v tu dobu v korunách stromů je díky perfektnímu ochrannému zbarvení téměř nemožné.
• Jsou to velice plaší a ostražití ptáci.

POTRAVA

• Ve volné přírodě se tento papoušek živí různými semeny, ořechy, bobulemi a ovocem. Potravu si vyhledávají hlavně v korunách stromů.
• V zajetí jej krmíme směsí zrnin pro střední papoušky (bílá a žíhaná slunečnice, kardi, pšenice, kukuřice, semenec, proso, pohanka, niger, lněné semínko), kterou pravidelně doplňujeme čerstvým ovocem a zeleninou.
• Žádnému papouškovi nepodáváme avokádo- je pro něj silně jedovaté!!!
• Každodenní čistá voda je podmínkou.
• Do běžné denní stravy je dobré zahrnout také speciální granule pro papoušky, které obsahují veškeré potřebné složky, které by měl papoušek dostávat.

POPIS

• Sameček je obvykle větší a těžší než samička.
•  Dospělý jedinec má šedou hlavu, zelená záda a hrdlo a žluté břicho a kostrč.
• Samice vypadá stejně jako samec avšak podle některých teorií má menší hlavu i užší zobák.
• Mladí ptáci jsou celkově matnější – „bledší“, žluté partie méně rozsáhlé a ne tak výrazně ohraničené, zobák a běháky světlejší, duhovka tmavá.
• Dorůstá délky asi 23 cm a váží v průměru 125-170 gramů.

POVAHA

• Ručně dokrmený papoušek senegalský bývá vynikajícím domácím společníkem.
• Má zvídavou, veselou a přítulnou povahu.
• Je to zdatný akrobat, který svého majitele překvapí pestrou škálou bláznivých kousků.
• Zvládne pár slov nebo jednoduchých fráziček a navíc se naučí napodobovat řadu zvuků z okolí.
• Není nijak výrazně hlučný, přestože jeho „vysokofrekvenční“ hvízdot může být někomu nepříjemný.
• Ke svému majiteli papoušek senegalský přilne a dovolí mu nejrůznější důvěrnosti. Často však,ale žárlí na ostatní členy rodiny a chová se vůči nim agresivně; fixace na jediného člověka je jednou z charakteristických vlastností senegalců.
• Tomuto nežádoucímu chování lze předejít a to seznamováním s co největším počtem lidí již od nejútlejšího věku.
• Senegalci z odchytu nejsou pro chov v domácnosti vhodní; nikdy nezkrotnou a od lidí si budou neustále udržovat odstup.

ALEXANDR MALÝ
(Psittacula krameri)

ŽIVOT V PŘÍRODĚ

• Je rozšířen na velkém území ve střední a severovýchodní Africe, Afganistanu, Pákistánu, Indii a Nepálu až po střední Barmu a Cejlon.
• Zvláštností tohoto druhu je, že má dvě geografické rasy v Africe (západoafrickou a východoafrickou) a dvě v Asii (Alexandr malý indický a Alexandr malý cejlonský).
• Asijský poddruh Alexandra malého má červený zobák, zatímco africké poddruhy mají černý zobák.
• Žije v nadmořských výškách do 1600 m.
• Jeho přirozeným biotopem jsou listnaté oblasti a kulturní krajina.
• V několika zemích Evropy (zejména západní) žije volně, především v městských parcích. Na některých místech zde dokonce hnízdí. V tomto případě se jedná o potomky dovezených jedinců, kteří uprchli z lidské péče.
• Alexandři malí žijí v hejnech, v místech, kde je dostatek potravy, a bezpečné místo k odpočinku. Na stanovištích, kde nocují jich můžeme potkat i stovky.
• Alexandři velice dobře lítají, ale jen málokdy létají do větších vzdáleností.

POTRAVA

• Potrava Alexandrů by měla být pestrá, krmíme je slunečnicí, ovsem, pšenicí, lesknicí, prosem a konopným semenem (semencem), dále krmíme dětské piškoty, jablka, mrkev, různé ovoce nakrájené na kousky, ořechy, čerstvou kukuřici v klasech, neloupanou rýži a zelené krmivo.
•  Nezapomeneme na přísun čerstvých větví na okusování.
• Každodenní čistá voda je podmínkou.
• Do běžné denní stravy je dobré zahrnout také speciální granule pro papoušky, které obsahují veškeré potřebné složky, které by měl papoušek dostávat.
• Žádnému papouškovi nepodáváme avokádo- je pro něj silně jedovaté!!!
• V přírodě se živí semeny, bobulemi, plody, květy a nektarem.

POPIS

• Dospělý jedinec dosahuje délky až 40 cm, více jak dvě třetiny připadají na neobvykle dlouhý ocas. To prozrazuje, že Alexandři jsou vynikající letci.
• Jejich hmotnost je okolo 140 g.
• Průměrná délka života ve volné přírodě je 15 let.
• Jeho peří je krásně uhlazené a přilehlé k tělu.
• Rozdíl mezi samcem a samicí je dobře patrný až po 2 letech, kdy se na krku samce objevují první černá a růžová pírka, která v dospělosti tvoří krásný límec.
• Hlava: zelená, u samce s černým a vzadu rúžovým proužkem pod lícemi, oči: se žlutou duhovkou, zobák: červený, krk a prsa: žluté, břicho a ocas: zelené, křídla: zelená, nohy: zelenošedé

POVAHA

• Dobrý „řečník“ je však jen výjimečně.
• Pohlavní dospělosti dosahují v době třetího roku života.
• Chov ptáka je nenáročný, a proto ho můžeme zahlédnout i u začínajících chovatelů.
• Měli byste mu poskytnout tak velkou klec, jak jen to prostory a rozpočet dovolí.
  Klec by mu měla přinejmenším dovolit naplno roztáhnout křídla.

ALEXANDR VELKÝ
(Psittacula eupatria)

ŽIVOT V PŘÍRODĚ

• Přirozený výskyt zasahuje na území ostrova Cejlon, východního Afghanistánu a západního Pákistánu.
• Jejich přírodním biotopem jsou především zemědělské krajiny, mírně zalesněné oblasti a mangrove.
• Tvoří hejna, žije v lesích, v parcích, v zahradách, v zemědělské krajině, na kokosových plantážích.
• Žijí v dutinách vysokých starých stromů, ve skalních a zemních děrách, ve zříceninách lidských staveb.

POTRAVA

• V přírodě se alexandr velký živý ovocem, ořechy, květy, pupeny.
• My jim můžeme nabídnout prakticky to samé, zvláště oříšky milují, ovšem nesmíme zapomenout, že obsahují hodně tuku a pokud nemá papoušek dostatečný prolet, tak by mohl ztučnit, což vede často k neplodnosti.
• Čerstvá voda je samozřejmě podmínkou.
• Jako základ krmení je vhodná směs pro velké papoušky, dále bychom měli ptákům nabídnout dostatek zeleného.
• Velkou pochoutkou a zároveň zábavou jsou větve ovocných stromů s pupeny. Všeobecně i jako bidla jsou oblíbeny větve ovocných stromů, bezu, břízy, lípy a v neposlední ředě i větve jehličnanů.
• Vše můžeme doplnit multivitamínovými přípravky.
• Po celý rok by ve voliéře měl být grit nebo písek na trávení.
• Do běžné denní stravy je dobré zahrnout také speciální granule pro papoušky, které obsahují veškeré potřebné složky, které by měl papoušek dostávat.
• Žádnému papouškovi nepodáváme avokádo- je pro něj silně jedovaté!!!

POPIS

• Stejně jako většina alexandrů je i alexandr velký ozdoben nápaditým kroužkem okolo krku, dá se podle něj rozeznat i pohlaví ptáka, ovšem až po 2-3 letech. Jinak je pták celý zelený kromě červené skvrny na křídle. Zobák má červený, duhovka je žlutá. Samička je oproti samci v dospělosti světlejší.
• Tito papoušci dorůstají do délky 58 cm a váhy 220 – 250g.
• V České Republice už pár chovatelů mutační ptáky má, ale zatím jich ještě moc není, jedná se především o pastel, olivu, lutino a modrou.

POVAHA

• Alexandr velký není ochotný své teritorium sdílet s jinými druhy papoušků, proto by měl mít samostatnou voliéru.
• Je také znám svoji destruktivní povahou, vše dřevěné nebo plastové okamžitě podlehne jeho silnému zobáku.
• Ovšem pohlavně dospívá alexandr velký až po 5 letech.
• Při klecovém chovu musíme ptákovi nabídnout minimálně jednou za den prolet po místnosti.
• Měli byste mu poskytnout tak velkou klec, jak jen to prostory a rozpočet dovolí.
• Klec by mu měla přinejmenším dovolit naplno roztáhnout křídla.
   

ALEXANDR ČÍNSKÝ
(Psittacula derbiana)

ŽIVOT V PŘÍRODĚ

• Obývá horské lesy v Číně a Tibetu až do výšky 4000 m n.m.
• Občas v těchto prostorách panuje velmi chladné počasí.
• Žijí převážně ve vysokohorských borovicových a alpínských lesích.
• Jelikož se vyskytují v těžko přístupných oblastech, tak toho o jeho etologii ve volné přírodě zatím víme velice málo.
• V přírodě žije tento papoušek v hejně okolo 50-ti kusů a vytváří zde monogamní svazky.

POTRAVA

• Alexandři celkově jsou na krmení nenároční, proto bez problémů postačí komerčně míchané směsi některých známějších výrobců.
• V přírodě se živí různými druhy ovoce, bobulemi, semeny a pupeny.
• Dále se živí plody různých stromů a příležitostně nepohrdnou ani některým druhům hmyzu.
• My bychom mu měli nabídnout směs pro velké papoušky, ovoce, zelené krmení (např. smetánka lékařská).
• Do všeho můžeme přidávat různé druhy komplexních vitamínových přípravků.
• Každodenní čistá voda je podmínkou.
• Do běžné denní stravy je dobré zahrnout také speciální granule pro papoušky, které obsahují veškeré potřebné složky, které by měl papoušek dostávat.
• Žádnému papouškovi nepodáváme avokádo- je pro něj silně jedovaté!!!
• Velkou pochoutkou a zároveň zábavou jsou větve ovocných stromů s pupeny. Všeobecně i jako bidla jsou oblíbeny větve ovocných stromů, bezu, břízy, lípy a v neposlední ředě i větve jehličnanů.
• Po celý rok by ve voliéře měl být grit nebo písek na trávení.

POPIS

• Alexandr čínský nepatří mezi zrovna nejmenší papoušky jeho rozměry jsou: délka těla 24,5-26 cm, délka ocasu 20,5-26,5 cm, délka křídla 21-23 cm, hmotnost 220 g.
• Je řazen mezi největší zástupce svého rodu .
• Opeření nabírá odstíny především zelené barvy.
• Čelo a líce má černé. Břicho na spodu modré přechází postupně do modro-růžové.
• Přední část hlavy a tváře jsou světle modré. Zobák má výrazně červený. Rýdovací pera jsou ze spodu skořicová, z vrchu zelená.
• Duhovka je žlutá.
• Samice se od samce neliší pouze černě zabarveným zobákem, ale také narůžovělým límcem, který u samiček chybí.
• Mladí ptáci mají obecně matnější odstíny, hlava je z větší části zelená.
• Jako u většiny ptáků jsou podobné spíše samici.
• Vybarvují se zhruba po dvou letech.
• Vzhledem k velikosti a síle zobáků těchto ptáků by se nemělo opomíjet často měnit bidla, která slouží k okusu a obrušování zobáků.
• Při nedostatku bidel může dojít k přerůstání jak zobáků, tak i drápů.
• Mutace bývají vzácností. V přírodě se vyskytuje ve dvou poddruzích: Psittacula derbiana derbiana, Psittacula derbiana chinensis.

POVAHA

• Pokud mu nemůžeme obstarat ptačího společníka, tak mu ho musíme nahradit láskyplnou péčí.
• Pokud bude péče dostatečná, tak je schopen se naučit imitovat lidský hlas a opakovat pár slov.
• Pro ochočení je ideální si obstarat ručně dokrmené mládě.
• Alexandr čínský je neuvěřitelně aktivní a čilý pták, kterého můžeme často spatřit na dně voliéry, jak hledá travní semena.
• Ovšem svojí aktivitu využívá k ničení voliér a proto dřevěná konstrukce nepřipadá v úvahu, ideální je celokovová voliéra.
• Je to velký řvoun.
• Alexandr čínský je velmi odolný a otužilý pták. Často se rád zdržuje na zemi. Hrozí tudíž napadení vnitřními parazity, hlavně červy.
• Proto musíme pravidelně odčervovat!!!

LORI MNOHOBARVÝ
(Trichoglossus haematodus caeruleiceps )

ŽIVOT V PŘÍRODĚ

• Od ostrovů Bali a Florea, Malých Sund, Indonésie, východně až na novou Guineu vč. ostrovů Šalamonouvých.
• Obývají dále Nové Hebridy, Novou Kaledonii a ostrovy Loyalty, také severní a východní Austrálii včetně Tasmánie.
• První dovoz do Evropy se uskutečnil v r. 1868 do zoo v Londýně, první odchov se podařil v r. 1873 v Německu.
• Loriové žijí v tropických deštných pralesích, zemědělsky obdělávaných oblastech, kopcovitých stráních v otevřených krajinách i v mangrových lesích.
• Spatříme je v nadmořské výšce 1400 a 2200 m n. m., ale také v parcích a zahradách měst.
• Tito papoušci slétávají jen výjimečně na zem.
• Místo koupaní si máčejí peří v mokrém listí stromů, kde také berou vodu nutnou pro svůj organismus.
• Hnízdí v dutinách stromů.
• Loriové nejsou na území ČR zatím příliš rozšířeni.

POTRAVA

• Další důležitou složkou ve výživě, která nesmí chybět je nejrůznější ovoce a zelenina. Z ovoce můžeme podávat např. jablka, hrušky, švestky, třešně, kiwi, mango, banán apod.
• Ze zeleniny mrkev, salátová okurka ,rajče,kukuřici,papriku a jiné..
• Loriům by se také měla podávat denně čerstvá voda..
• Samozřejmě můžete loriům podávat zelené krmení (pampeliška, žabinec ptačinec aj.). Zvláště jim chutnají květy afrikánů.
• Do běžné denní stravy je dobré zahrnout také speciální granule pro papoušky, které obsahují veškeré potřebné složky, které by měl papoušek dostávat.
• Žádnému papouškovi nepodáváme avokádo- je pro něj silně jedovaté!!!
• Velkou pochoutkou a zároveň zábavou jsou větve ovocných stromů s pupeny. Všeobecně i jako bidla jsou oblíbeny větve ovocných stromů, bezu, břízy, lípy a v neposlední ředě i větve jehličnanů.
• Po celý rok by ve voliéře měl být grit nebo písek na trávení.

POPIS

• Obě pohlaví mají čelo, přední část temene, uzdičku a bradu modravě světle fialové, ostatní hlava je hnědavě černá.
• Límec na krku je žlutavě zelený, prsa červená se širokými černomodrými příčnými pruhy.
• Břicho je tmavě zelené, holenní peří a spodní krovky ocasní zelenavě žluté, variabilně přecházející do tmavozelené.
• Horní partie těla jsou zelené, spodní krovky křídelní jsou oranžové, na spodní straně letek je široký příční žlutý pruh.
• Ocasní pera jsou zelená, zespodu olivově žlutá.
• Loriové jsou malí až středně velcí papoušci s dlouhým stupňovitým klínovitým ocasem, který se skládá z dvanácti úzkých zašpičatělých per.
• Zobák oranžový až tmavě červený, duhovka oranžově červená, běhák zelenavě šedý až tmavě šedý.
• Mladí ptáci mají zbarvení tmavší než dospělí, zobák hnědavě černý, duhovka je hnědá.
• Délka 26 cm.
• Pohlaví dimorfismus není výrazný.
• Jsou to velmi dobří a rychlí letci.

POVAHA

• Někteří jedinci jsou mírní, snášenliví, jiní ale nebezpečně žárliví.
• Rozhodně je nemůžeme chovat ve společnosti stejně velkých druhů papoušků.
• Jsou velice pohybliví, šplhají ve větvích i hlavou dolů, jen aby se co nejdříve dostali k chovateli, který jim přinesl čtvrtku jablíčka. Lze říci, že mají velice klidnou povahu, proto se ani neplaší.
• Lori mnohobarvý se vyskytuje ve 21 poddruzích.
  Nejznámější jsou však tyto tři:
  LORI MNOHOBARVÝ HORSKÝ (trichoglossus haematodus moluccanus) LORI MNOHOBARVÝ ZELENOPÁSKOVÝ (trichoglossus haematodus haematodus) LORI MNOHOBARVÝ JIŽNÍ (trichoglossus haematodus caeruleiceps)
• Měli byste mu poskytnout tak velkou klec, jak jen to prostory a rozpočet dovolí.
• Klec by mu měla přinejmenším dovolit naplno roztáhnout křídla.
• Při klecovém chovu musíme ptákovi nabídnout minimálně jednou za den prolet po místnosti.
• Pro ochočení je ideální si obstarat ručně dokrmené mládě.

ZOBOROŽEC KAFERSKÝ
(Bucorvus leadbeateri)

ŽIVOT V PŘÍRODĚ

• Vyskytuje ve východní a jižní Africe v oblastech savan, resp. vyhledává především křovinaté savany a okraje lesů.
• Čeleď zoborožcovití zahrnuje nejméně 57 druhů, celkem rovnoměrně rozdělených na 28 druhů afrických a 29 druhů asijských.
• Pták není v přírodě dosud ohrožen, ačkoliv ho lze spatřit v současné době pouze v chráněných oblastech.
• Žijí ve skupinách až 8 ptáků a ve skupině se rozmnožuje vždy jen dominantní pár.
• Ostatní a mladí ptáci pomáhají sbírat potravu a bránit hnízdo.
• Zoborožci kaferští létat umí, ale jen pokud se cítí ohroženi. Na noc vyletují na stromy, ale stejně dobře na ně dokáží i vyšplhat. Jinak se zdržují na zemi.
• Mláďata mají velmi malé přírůstky a obvykle přežívá pouze to starší.
• Podle některých vědců se dospělosti dožije pouze jedno mládě za devět let.
• Na jeho výživě se podílí všichni členové skupiny. V rodinném kruhu pak zůstává i po dosažení pohlavní dospělosti.
• Právě aktivní účast dospívajících samostatných mláďat při výchově, může netrénovanému pozorovateli vnuknout myšlenku, že se jedná o nenápadně zbarvené samice.
• Jedná se o teritoriální ptáky, kteří aktivně brání své území. Teritorium, jenž si skupina chrání, dosahuje velikosti od 2 do 100km2.

POTRAVA

• Zoborožec loví malé obratlovce i bezobratlé, dále se živí semeny a různými plody.
• Potravu nosí do hnízda mláďatům naskládanou v zobáku, ovoce a semena jsou spíše doplněním jídelníčku. Nepohrdne ani mršinami.

POPIS

• Zoborožec kaferský je 90 – 125cm dlouhý, rozpětí křídel se pohybuje mezi 520 – 600cm a jeho hmotnost dosahuje 3000 – 5000g.
• Tvar zobáku je podobný jako u ostatních zoborožcům. Je mohutný, dlouhý, zašpičatělý, šedočerné barvy a nahoře s rohovým nástavcem. Přes svoji velikost není zobák těžký. Má zvláštní konstrukci s velkými vzduchovými prostory.
• Peří je černého zbarvení, jen letky na koncích křídel jsou bílé, což je vidět pouze při letu.
• Tvář a hrdlo je lysé zářivě červené barvy. Toto zbarvení je charakteristické pro samce.
• Lalok samice je navíc opatřen modrými skvrnami.
• Pohlavní dimorfismus není zvláště vyvinut.
• Mláďata mají peří hnědé a lalok je žluto šedě zbarvený.
• Pohlavní dospělost nastává mezi čtvrtým a šestým rokem.
• Délka života je až 65 let.

AGAPORNIS FIŠERI
(Agapornis fischeri)

ŽIVOT V PŘÍRODĚ

• Ve volné přírodě jsou rozšířeni ve východní Africe na severu Tanzanie a na jihu a jihovýchodě Viktoriina jezera.
• Poprvé byl agapornis fišeri popsán koncem devatenáctého století a jeho první chov v zajetí byl zaznamenán v USA v roce 1926. 
• Do Evropy byl poprvé dovezen v roce 1927.
• Rodové jméno se skládá ze starořeckého slova agápe = láska a órnis = pták, což doslovně přeloženo znamená pták lásky. Právě proto jej v Anglii nazývají Love Bird.
• V Německu dostal podle zbarvení hlavy jméno „Das Pfirsichkopfchen“, což doslovně přeloženo do češtiny znamená „broskvová hlavička“.
• Agapornis fišeri má rád otevřenou krajinu v travnatých stepích, kde se nacházejí akáciové a mimózové háje.
• S oblibou se zdržuje kolem velikých stromů baobabů nebo v jejich větvích.
• Setkáme se s ním také na náhorních plošinách ve výši 1100 až 1700 metrů.
• Zdržuje se v menších hejnech, ale při sklizni zalétají na pole hejna až o 200 jedincích.

POTRAVA

• Ve volné přírodě se živí především semeny a zemědělskými plodinami jako kukuřice či proso.
• Hlavní potravou tohoto papouška jsou semena trav a různých keřů, také drobné bobule a ovoce. Do jejich jídelníčku patří také zelené výhonky a drobné lístky.
• Chovatelé jim však v zajetí dopřávají širší nabídku potravy.
• Kromě různých druhů semen přijímají také ovoce, zeleninu .
• Každodenní čistá voda je podmínkou.
• Do běžné denní stravy je dobré zahrnout také speciální granule pro papoušky, které obsahují veškeré potřebné složky, které by měl papoušek dostávat.
• Žádnému papouškovi nepodáváme avokádo- je pro něj silně jedovaté!!!
• Velkou pochoutkou a zároveň zábavou jsou větve ovocných stromů s pupeny. Všeobecně i jako bidla jsou oblíbeny větve ovocných stromů, bezu, břízy, lípy a v neposlední ředě i větve jehličnanů.
• Po celý rok by ve voliéře měl být grit nebo písek na trávení.

POPIS

• Podobně jako andulky i tito ptáci vytvářejí barevné mutace.
• Rod Agapornis zahrnuje devět druhů, z nichž čtyři mají výrazné holé bílé okruží.
• Největší z těchto čtyř je škraboškový (personata), následují hnědohlavý (nigrigenis), růžohlavý (lilianae) a fišeri.
• Papoušci rodu Agapornis jsou malí ptáci s poměrně velkou hlavou, silným zobákem a krátkým ocasem.
• Svým způsobem života a svým chováním si jsou velmi podobní a odlišují se jen zbarvením.
• Začínajícím chovatelům, není vždy jasné, jak rozeznat pohlaví.
• U dospělých a plně vybarvených ptáků je vhodné, aby při prodeji klidně seděli vedle sebe.
• Všimneme si, že samička je větší, má štíhlejší a jemnější hlavu.
• Na bidle sedí s rozkročenýma nohama.
• Podle uznávaných ornitologů má samička spodní části ručních letek čistě černé.
• Naopak sameček bývá o trochu menší, má kulatější a větší hlavu.
• Na bidle sedí s nohama blízko u sebe.
• Holé bílé okruží má kruhový tvar. Pánevní kosti se téměř dotýkají.
• Spodní části ručních letek má našedlé. Vnější části ručních letek má širší a živěji zelené.
• Červená barva zobáku je výrazná.

POVAHA

• Ochočit si můžeme především ručně dokrmené mládě, které budeme chovat v menší kleci.
• V místnosti necháme ptáka prolétnout, když máme zavřené okno a dveře.
• Před oknem má být záclona, která zabrání prudkému nárazu do okenní tabulky a případnému vážnému zranění.
• Agaponis fišeri nemá však nadání napodobovat lidský hlas, nejvýše se naučí několika slovům.
• Jejich hlas je na tak malého ptáka relativně velmi pronikavý.
• Pokud tomuto ptačímu druhu vytvoříme vhodné podmínky, může se dožít i více než 15 roků.Tento malý ptáček vás vždy pobaví a rozveselí svým hravým a vtipným skotačením.
• Je to velmi aktivní a inteligentní druh, který člověku dokáže dělat dobrého společníka.
• Je odolný, nepříliš náročný, a proto vhodný pro začínající chovatele.

LOSKUTÁK POSVÁTNÝ
(Gracula religiosa)

VÝSKYT V PŘÍRODĚ

• Loskutáci žijí v Indii, jížní Číně včetně ostrova Hainan, na Nikobarech, Andamanách, Srí Lance, Palawanu, Bali a na dalších jihoasijských ostrovech.
• Bývaly doby, kdy počet loskutáků v přírodě silně klesal. Nyní, po vydání určitých zákonů regulujících jejich lov a chov, stavy loskutáků opět vzrostly.
• Loskutáci obývají vlhké listnaté lesy, zpravidla nevystupují nad hranici 2000 metrů nad mořem.
• Většinu života stráví v korunách stromů, příležitostně ale zalétávají hodovat na nízké, bohatě plodící keře.
• Jejich malá hejna s oblibou přespávají ve větvích odumřelých stromů.
• Loskutáci jsou velmi společenští ptáci , proto se přes den shlukují do skupinek o pěti až deseti jedincích, kteří na sebe v jednom kuse pokřikují a žvatlají.
• Potom se jednotlivé skupinky v tichosti rozletí na svá nocoviště umístěná ve stromových dutinách nebo na hustě olistěných větvích.
• Ptáci přečkávají noc ve skupinách, v párech, ale někdy i osamoceně.

POTRAVA

• V přírodě se loskutáci živí především fíky,lesními plody a různými bobulemi. Dále tito ptáci s chutí vysávají nektar z květů.
• Požírají ale také hmyz a drobné obratlovce, které polykají vcelku a to okřídlené termity, ještěrky a menší plazy.
• I domácí pták proto potřebuje pestrou stravu obsahující jak rostlinnou tak živočišnou složku.
• S množstvím stravy se to ale nemá přehánět, ptáci žijící v těsné kleci bez možnosti pohybu mívají sklon k tloustnutí.
• Důležitá je však v první řade voda. Mimimálně každý den mu do nějaké misky či pítka pro větší ptáky dejte čistou vodu. Loskutáci hodně pijí a tak na vodu v žadném případě nesmíte zapomenout.
• Na jídlo si pořiďte několik misek, do kterých budete dávat různou stravu.
• Granule pro loskutáky, stejně jako směs pro měkkožravé ptáky jsou ke koupi ve specializovaných obchodech pro zvířata. Jsou v nich obsaženy základní živiny, které loskutáci potřebují.
• Když mají loskutáci hlad, většinou to dají svým neklidným poskakováním a pokukováním po vás najevo.
• Na ovoci nemusíte šetřit. Tím se nepřejedí. Záleží jen na vás, kolik ovoce máte možnost jim podávat. Co loskutákům VELMI chutná jsou třešně, hlavně višně.
• Je dobré do směsi pro hmyzožravé ptáky přidávat drcené ovesné vločky, které přispívají ke zpomalováni vylučování potravin z těla ptáka.
• Po celý rok by ve voliéře měl být grit nebo písek na trávení.
• Loskutáci mají tzv. „rychloprůtokový“ zažívací systém – mají krátká střeva a pokud nedostanou dva dny najíst, mohou zemřít. Pravidelný přísun potravy je proto velmi důležitý!

POPIS

• Loskutáci jsou nápadní ptáci; peří je černé s výrazným zeleným a fialovým leskem, v křídlech mají bílá zrcátka (od 3. do 9. primární letky), která vynikají zvláště v letu.
• Na tvářích a týlu mají holé, masité a jasně žluté laloky, jejichž přesný tvar i umístění záleží na daném poddruhu, kterých někteří autoři popisují až 15.
• Silný rovný zobák je oranžový, nohy žluté.
• Samec a samice jsou zbarveni stejně, někteří chovatelé jsou však údajně schopni rozlišit je podle odstínu a barevného lesku peří na hlavě.
• Celková délka těla loskutáka velkého je asi 310 mm, střední mívá kolem 260-280 mm a malý 230-250 mm.
• Může se dožít i 20-ti let.
• Narozdíl od ostatních špačků nechodí, ale poskakují po větvích.
• Loskuták posvátný tvoří velké množství poddruhů, kolik přesně jich je, nicméně není jasné a mezi různými autory nepanuje příliš velká shoda. Loskuták malý se někdy popisuje jako samostatný druh, Gracula indica.
• Některé poddruhy:
   G. r. andamanensis (loskuták andamanský)
   G. r. batuensis
   G. r. intermedia (loskuták prostřední)
   G. r. palawanensis (loskuták filipinský)
   G. r. peninsularis (loskuták indický)
   G. r. religiosa (loskuták velký)
   G. r. venerata

POVAHA

• Loskuták je velmi hlučný. Vydává celou škálu pískavých zvuků, které jsou pro lidské ucho nepříjemné a jsou navíc slyšet na velkou vzdálenost.
• Pokud žijete v domě, kde bydlí i jiní lidé, buďte si jisti tím, že jim váš hlučný miláček může vadit.
• Pořádnou dávku trpělivosti budete potřebovat i vy. Zvláště pokud je váš byt malý a vy nemáte kam odejít, když to vašeho loskutáka „chytne‘‘.
• Jestli-že chcete chovat loskutáka v bytě, tak váš každodenní úklid nemine.
• Ne každý loskuták je dobrý imitátor. Pokud si pořizujete loskutáka pro jeho talent napodobovat různé zvuky a lidsky hlas, tak můžete být velmi zklamáni.
• Loskutáci se špatně ochočují. Čím staršího loskutáka získáte, tím je naděje na ochočení menší. Tito ptáci nejsou tak snadno ochočitelní jako třeba papoušci a je dost možné, že k vám vás loskuták nikdy nezíská naprostou důvěru a raději vás klovne, než se od vás nechá podrbat.
• Pro ochočení je ideální si obstarat ručně dokrmené mládě.
• Loskuták je tvor velmi čilý a společenský. Pokud mu chcete v jeho zajetí zajistit co možná nejhezčí život, dopřejte mu rozptýlení a hodně pohybu.
• Měli byste mu poskytnout tak velkou klec, jak jen to prostory a rozpočet dovolí.
• Klec by mu měla přinejmenším dovolit naplno roztáhnout křídla.

ALEXANDR RUDOHLAVÝ
(Psittacula cyanocephala)

ŽIVOT V PŘÍRODĚ

• Indie, západní Pákistán, Bhútán, západní Bengálsko, Nepál, Sri Lanka,Čína.
• Žijí v párech, malých skupinách i ve velkých hejnech, v nadmořských výškách do 1500 m.
• V horách, v lesích a pralesích, v zemědělské krajině.

POTRAVA

• V přírodě se nejčastěji živý semeny, ovocem, ořechy, květy a pupeny stromů.
• Základní krmnou dávku tvoří směs semen pro střední papoušky.
• Tu můžeme hlavně v hnízdním období doplňovat o různé druhy zeleného krmení, ovoce, naklíčeným zrním a vaječnou míchanicí.
• Papoušci rádi okusují větvičky, tak bychom je měli zásobit větvičkami k okusu.
• Každodenní čistá voda je podmínkou.
• Do běžné denní stravy je dobré zahrnout také speciální granule pro papoušky, které obsahují veškeré potřebné složky, které by měl papoušek dostávat.
• Žádnému papouškovi nepodáváme avokádo- je pro něj silně jedovaté!!!
• Po celý rok by ve voliéře měl být grit nebo písek na trávení.

POPIS

• Jeho celkový vzhled i kresba jsou velmi elegantní.
• Samička alexandra rudohlavého je převážně zelná ale hlavu má modrošedou se žlutým límcem.
• Samec je také zelený ale má tmavě červenou hlavu a na krku široký modravě zelený límec.
• Dospělý samec má také červenou skvrnu na hřbetě.
• Mláďata se podobají spíše matce.
• Úplného vybarvení dosáhnou ve věku jednoho a půl až dvou let a někdy i později.
• Délka dospělého ptáka je 35 cm, křídlo má 13 cm a ocas 20 cm.
• Byli již odchováni ptáci variace lutino (žlutá), zlatožlutí s růžovou hlavou bez modrého nádechu, s bílým proužkem na krku a s bílými středními ocasními pery.

POVAHA

• Velmi rychle létá a má ze všech alexandrů nejpříjemnější hlas.
• Pro ochočení je ideální si obstarat ručně dokrmené mládě.
• Pokud se však budeme pokoušet o chov, umístíme ve voliéře samotný pár.
• Zajímavý je tok samečka, při kterém pobíhá po bidélku a vydává zpěvavé zvuky. Náhla se zastaví a rychle se uklání.
• Tito papoušci se ani moc hlasově neprojevují ale spíše tak „blekotají“.